Dne 6. května 1346 vydal papež Klement VI. na Karlovu (IV.) žádost unikátní bulu.
Papež v ní potvrzuje, že (královská) koruna je zasvěcena svatému Václavu a má být trvale uložena v katedrále na lebce tohoto světce. Citace z buly mluví jasně:
„[Karel] z oddanosti a úcty svatému Václavu, kdysi králi českému, dal zhotoviti nově jakousi velmi drahocennou královskou korunu... aby ona koruna na hlavě téhož svatého v onom kostele byla trvale uložena.“
Karel moc dobře věděl, že králové v nouzi rádi zastavují korunovační klenoty. Proto do listiny nechal vložit přísný zákaz zcizení nebo zastavení koruny. Kdo by se o to pokusil, čekal ho nejtěžší církevní trest:
„Nikomu z lidí není dovoleno tento list našeho zákazu a vůle porušit... Kdo by se o to pokusil, upadne v hněv Všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.“
Díky této listině si čeští králové korunu od svatého Václava v den korunovace vlastně jen „půjčovali“ a ještě ten večer ji museli vrátit na lebku mučedníka. Tím byla symbolicky potvrzena kontinuita českého státu. I když ji Karel nechal v průběhu let ještě upravovat a osazovat dalšími drahokamy (dnes jich na ní najdeme 96), právě rok 1346 a tato papežská bula jsou momentem, kdy se zrodil symbol naší státnosti.
zdroj: fb , Filip Richtr