Rozpad liturgie
Jak napsal kardinál Ratzinger, výsledkem reformy liturgie nebylo její oživení, ale zpustošení: Krize církve, kterou prožíváme, je způsobena rozpadem liturgie. (Motu proprio Summorum Pontificum)Sekularizace liturgie
K problému nové liturgie se přidružil další problém: nová liturgická praxe. V srpnu 1976 napsal novinář Dino Pieraccioni:
Když je člověk na mši u jakéhosi improvizovaného stolu postaveného před oltářem, když slyšíme improvizované modlitby věřících, když celebrant opouští „oltář“ a prochází se s pozdravem mezi lavicemi, když si věřící sami berou posvěcený chléb a místo zbožných písní, které uměl lid celé zpaměti, se ozývají zpěvy, které v sobě nemají nic náboženského a jsou nevhodné i po hudební stránce, musíme se ptát, zda to je ta liturgická reforma, kterou měl koncil na mysli. (Dino Pieraccioni, Koncil, tradice, útěk vpřed. Il Resto del Carlino 18. 8. 1976)
Komplex zvaný Novus Ordo zavedl ve skutečnosti do praxe proměnlivý ritus a stále narůstající množství novot a změn, které neuvádí ani konstituce, ba ani misál Pavla VI.
Novotou je nejen lidová řeč, ale i koncepce stolu, který má navodit charakter večeře místo oběti, kněz se místo k Bohu otáčí k lidu, ceremonie dostává teatrální charakter, je doprovázená často nevhodným zpěvem a role kněze je redukována na moderátora a předsedu jednání či teatrální akce. (Tato změna necitelně poznamenala mnoho vzácných historických chrámů i sekulární ráz architektury nových staveb.) Hypertrofie liturgie slova překrývá liturgii Eucharistie, civilní pozdrav pokoje nahrazuje uctivé poklekání, svaté přijímání se přijímá bez úcty ve stoje a pak na ruku, ženy mají přístup k oltáři, koncelebrace prosazuje „kolektivizaci obřadu“, došlo ke změně modliteb k obětování i samotného kánonu. Jak upozorňuje kardinál Alfons Maria Stickler, z textu proměňování byla odstraněna slova mysterium fidei jako projev demytologizace a tím humanizace ústředního jádra mše svaté.
Kardinál Stickler
Vedoucí ideou se stala „aktivní účast věřících“. Celé společenství se má stát přímým subjektem a nositelem liturgické akce s perspektivou radikální sekularizace liturgie (M. Kunzler, Liturgie na začátku třetího tisíciletí.)Tato participatio actuosa v liturgické reformě je ve skutečnosti aplikace Rahnerovy zcestné teologie o antropologickém obratu. Na místo kněze, který jedná in persona Christi tj. jménem samotného Boha, má nastoupit společenství věřících, kteří jednají in persona hominis tj. jménem člověka.
Takovým způsobem se má společnosti, jejíž mentalita se odklonila od Boha, přizpůsobit „zlidštěná“ podstata svátostí, protože tradiční liturgie prý toho nemůže dosáhnout.